MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


11. DEN, 28. 2. 2001, STŘEDA - CANBERRA

Dneska nás čeká prohlídka Canberry. Musíme tedy zase zpátky do města, kam přijíždíme celkem brzo ráno. Nejdřív jedeme dotankovat plnou nádrž a potom ještě do shopping centra nakoupit zásoby jídla a pití na pár dní dopředu. Protože se v centru města nedá zaparkovat zadarmo, parkujeme u dívčí školy trochu ven z města, asi 15 minut pěšky z centra. Nasnídali jsme se a přitom mě trochu dostalo, jak holky hrajou a trénujou během hodiny tělocviku golf na fotbalovým hřišti. Holt, jiný kraj, jiný mrav. Po snídani jdeme do centra do informací. Zjišťujeme, že na vyhlídkovou věž autobus nejezdí, tak jdeme rovnou k Parlamentu. Nová budova parlamentu stála 1,1 mld. AUD a je ukryta v úbočí Capitol Hillu. Byla otevřena v roce 1988 a vévodí jí vlajkový stožár o váze 220 tun s největší vlajkou Austrálie. Ten samotný stál 1 milión AUD. Vstup a prohlídka je zdarma, což nás trochu překvapilo. Jinak se totiž všude platí za každou blbost. Že je to moderní a nová budova je vidět všude. Vstupní hala se 48 mramorovými sloupy má představovat eukalyptový les, mozaika na ploše před hlavním vstupem zase symbolizuje domorodé obyvatele a jejich kulturu.

Po prohlídce vnitřku parlamentu se jdeme podívat ještě na vrchol Capitol Hillu pod vlajkový stožár, odkud je pěkný pohled na celou Canberru. Cestou zpátky míjíme Starou budovu parlamentu a přes most přes jezero Lake Burley Griffin jdeme tentokrát k McDonaldovi na jídlo. Pavla napadl "geniální" nápad, že si nasype kostky ledu z Coca Coly do své plastikové láhve, aby si ochladil pití. S Mirkou jsme mu říkali, že se do hrdla nevejdou, ale Pavel si nedal říct, takže na to musel přijít sám. Celou dobu nás pozoroval pán od vedlejšího stolu a potutelně se usmíval. Když nás při odchodu míjel, tak nás česky pozdravil. Dali jsme se do řeči a zjistili jsme, že je v Austrálii už od roku 1959, kdy emigroval a k nám do Česka jezdí asi dvakrát ročně. Teď nás čeká ještě jeden bojový úkol a to koupit plynovou bombu k vařiči CAMPING GAZ. Tu jsme si nedovezli, abychom neměli zbytečné problémy na letišti a v letadle. Vyšla nás na 13,35 AUD, což je celkem normální cena. Po cestě k autu se ještě zastavujeme v obchodě s Cdéčky, abychom měli v autě co poslouchat, až se dostaneme mimo dosah rozhlasových stanic. Což se určitě stane. V našem autě totiž nebylo autorádio s kazetou, ale s CD přehrávačem. A s tím jsme v Praze při balení opravdu nepočítali. Tak jsme si koupili asi 4 CD, každé asi za 10 - 20 AUD. Red Hot Chilli Peppers, The Corrs, INXS a nějakou španělskou nebo kubánskou hudbu. Když jsme dorazili k autu, bylo už něco kolem 17:00, takže z původně plánovaného výjezdu k vyhlídkové věži už nic nebylo. Jedeme tedy rovnou směrem na Coomu a Jindabyne do Sněžných hor.

Po cestě vzpomínáme na Honzu M., protože první klokan, kterého vidíme, je fakt přejetý na silnici. Asi v 19:00 přijíždíme do Jindabyne k informačnímu centru, to je ale už bohužel zavřené. Tak chvíli diskutujeme co dál, protože Mirka má puchýře a není si jistá s plánovaných zítřejším výstupem na Mt. Kosciuszko. Nakonec ale souhlasí a tak vyrážíme dál směrem do Kosciuszko Nat. Parku. Protože je už celkem pozdě, výběrčí u vjezdu už nejsou a tak asi ušetříme 15 AUD. Dle mapky nacházíme kemp a před ním vidíme poprvé živé klokany !!! Pavel ještě couvá, aby se na těch 5 kousků taky podíval. Už jsme klidnější, nemusíme na ně do ZOO. Zajíždíme do kempu, platíme 23 AUD za auto, stan a 3 lidi a chystáme si večeři. Potřebujeme ale dříví na oheň a to tady nikde není. Tak sbíráme aspoň kůru z eukalyptů, té je tady kolem dost a dost. Opadává pravidelně z kmenů a protože je "nacucána" eukalyptovým olejem, snadno hoří. To je potřeba k tomu, aby tvrdá eukalyptová semena popraskala a mohla vyklíčit. Musíme být proto opatrní s ohněm, protože požár může vzniknout opravdu velmi lehce. A hned je tady další překvapení. Začínají nás opruzovat 2 vlezlí possumové, další představitelé místních vačnatců. Lezou nám doslova až pod nos. Hlavně Mirce, té vlezl až do ohřáté konzervy se špagetami. Musíme na ně dupat a neustále je zahánět, protože jsou dost neodbytní. Po večeři dopisují Pavel s Mirkou v prádelně deníky, protože to je jediné místo se světlem a pak jdeme spát.

Ž 243 km      € Pavel